Otče Jiří, díky za e-mail.

Rád bych Vám později poslal svoje kratičké heslovité poznámky z misií, které jsem si poznamenal. To proto, aby jste věděli, co bylo pro mne důležité.

A ještě takový krátký postřeh : Přišli k nám čtyři kněží, misionáři. Každý jiný, se svojí povahou, teologickými znalostmi, každý jiný svým projevem a svým sdělením, každý z nich tak rozdílný. A všichni mající jedno společné – hlásání nám tak známého Krista, nám farníkům Uherského Brodu novým způsobem, který nás tolik obohatil a troufám si říci, že nás přivedl blíže k nebi.

Jsme stvořeni k obrazu Božímu. Máme smysl pro humor, z toho plyne, že i Bůh má smysl pro humor. A ten jsme taky po dobu misíí s Vámi prožili. Jinak je prostředí v kostele a ve farním společenství spíše vážné, je to tak samozřejmě v pořádku. Podle starých historických záznamů byly misie v Uherském Brodě před cca 47 lety ? Tedy před mnoha lety. Současné misie v Uherském Brodě trvaly celkem devět dnů. Nezapomeňme proto na Boží humor. St.

Chvála Kristu, otče.
Díky za zaslání informací - těšíme se na další :-)
A díky Bohu i Vám všem za čas Lidových misií v Uherském Brodě.
Byl skutečně požehnaný a jak je v Božím scénáři časté, i
správně načasovaný! Rozlišujeme s manželem naše další "rodinné
směřování", příp. i stěhování, tak jsem vděčná za čas ztišení
se a modlitby, čas strávený blíže Bohu.
V modlitbě denně odevzdávám Vás i Vaše spolubratry, jakož i Boží
dílo lidových misií. Kéž Vám Pán žehná a Duch sv. Vás naplňuje
svými dary k vaší službě.
Přeji požehnané exercicie a těším se na další zprávy od Vás. L.

Zdravím otče Jiří,
byl jsem na lidových misích v Uh. Brodě a moc se mi líbila páteční přednáška pro mladé o vtazích, dával jste nám možnost vzít si a vás kontakt, ale já jsem to nejak zapoměl, a našel jsem doufám správný kontak na stránkách lidových misií, no asik bych se chtěl ešče zeptat o radu, ale prvně rači počkám pokud mi odpovíte, ať to nedojde kdoví komu. Doufám že sem se teda trefil s kontaktem na vás ... :-)
S pozdravem M.

Samozřejmě, že je to chvála :-) Podle reakcí lidí vím, že misie
byly pro všechny obohacením. Ale to vy asi víte taky. Jen nám připadalo,
že tu teď jakoby někdo (a něco) chybí. Ale to je asi normální
pocit po každém duchovně intenzivnějším zážitku, po kterém
následuje to "vyjití do celého světa" a všedního života. Mně
osobně ta závěrečná slova při žehnání kříže - Jděte do
celého světa a zvěstujte evangelium - velice oslovila. Stojíme před
rozhodováním, kam dál, a musím přiznat, že se mi z této živé
farnosti nechce. Ale Pán určitě ví, kam nás posílá a proč.
Takže díky, i za Vaši odpověď na můj mail. V době upracovaných
farářů je to milé dočkat se odpovědi. Vážně.
S přáním všeho dobrého. J.

Milý otče Jiří,
jsem ráda, že jste mi poslal mail.Taky Vám chci poděkovat za lidové misie v
Uh.Brodě.Věděla jsem, že budou pro každého užitečné,
ale samotnou mě překvapily.Za prvé jsem změnila názor na naše farní
společenství.Nevím jak to přesně vyjádřit, ale vždycky jsem
si připadala v kostele jako osamocený ostrůvek,i když bylo kolem mně hodně lidí,
prostě jsem si myslela, že já to cítím rozdílněji
a opravdověji.Překvapil mně tak velký a opravdový zájem lidí i mých známých,že
teď se na všechny dívám uplně jiným pohledem.
Vím, že to byli vždy moji bratři a sestry v Kristu, ale teprve teď to
cítím,teprve teď cítím,že jsme všichni živým tělem Krista.Jsme na jedné lodi,
lodi církve.Za druhé jsem konečně pochopila, že se musím změnit nejdříve já a ne ti, o jejichž obrácení prosím.
Dík za vaše krásná kázání, která šla přímo do srdce.Kéž by mi v něm všechno zůstalo. Budu na vás všechny myslet s modlitbou, aby lidové misie nikdy neskončily a vždy nacházely otevřené srdce. H.

Chvála Kristu Otče Jiří,
děkuji Vám za tento inf. e - mail a Vaše pozdravení a to, že s Vámi můžeme být v kontaktu. Máte náročný týden v Uh. Brodě za sebou a už určitě bylo takových týdnů bezpočet. Doufám, že jste v neděli dobře docestovali. Jak Vy, otcové vzpomínáte na Uh. Brod ? Zapsali jsme se Vám více do srdce ? Zapomněla jsem se zeptat jak se Vám líbili naše dva kostely a také město Uh. Brod. Vy už za tu dobu Vašeho putování - misij. služby máte i naši republiku dobře zmapovanou. Jste jako Ti apoštolové, kteří byli vysláni do celého světa a kázali v jednotl. círk. obcích.
Myslím si, že jste velmi činný řeholní řád a máte velké misijní zásluhy. To asi dělá málokterý řeh. řád. Nebo jsem se zatím s ničím takovým doposud nesetkala. Celý misijní týden byl velmi Bohem požehnaný. Aspoň to tak vnitřně vnímám a stále prožívám. Myslím jste se nám hluboko zaryli svými duchovními promluvami a svědectvími Vaší víry do našich srdcí.
V sobotu navečer, kdy bylo po obnově manž. slibů, doma to dopadlo fiaskem. Úplně to dopadlo jinak, než jsem očekávala a nač jsem se těšila. Přišla na mě i delší doba lítosti a pořád jsem poplakávala. / asi 2 - 3 hod. / Manžel se misií přes týden vůbec neúčastnil, zřejmě z časových důvodů. Je malířem, pracuje na živnost. Práce má zatím dost, to je dobře, protože živí 5 - člennou rodinu. Za to mu buď velký dík, ale myslím si, že kdyby více chtěl, že by si tu práci mohl trochu časově usměrnit a na misie si aspoň některý den vyčlenit. Já jsem se snažila chodit ráno i večer, protože takovou duchovní obnovu a požehnání si nechat ujít by byl " hřích ". Já jsem vysadila akorát ve středu ráno, protože jsem cítila, že to chce kratičkou pauzu a nějak to zase vnitřně vstřebat. On byl celý týden náročný po duch. stránce, protože se nám toho hodně dostávalo, tolik božích milostí. Připadla jsem si jakoby jsme náhlédli i tak trochu do toho řehol. života a více jsme se pohybovali v té duchovní rovině. Byl to takový zvláštní týden, ale zároveň něčím velkým vyjímečný. Dávno jsem nebyla na žádných exerciciích, ani spolu s manželem. Myslím, že je to asi potřeba i pro ten duchovní růst v manželství. Manžel byl vychovávaný v tradiční katol. rodině. Chodil tak 2 - 3 x v roce do kostela. U nás se víra více prakticky žila a modlili jsme se vždy společně doma v rodině. Rodiče pro nás byli vždy zářný příklad víry , lásky, věrnosti, naděje, . . .Do společenství jsem začala chodit u nás v UB od 15 let. Začínali jsme s P. Rudolfem Smahelem, který tady v UB mládež " nastartoval ". Pak bylo společenství mladých a tak jsme ve víře růstli, dozrávali a vzájemně se poznávali i v době známostí. Prošla jsem i duch. obnovou za otce Ludvíka Kolka z Brna, charizmat. obnovou a tak se stále víra formovala. Na VŠ v Ostravě jsme také měli společenství a vše v době totality. Byly to krásné časy duchovn. mládí a mládí taktéž. V době známosti jsem s mým ted už manželem byli i s mladými v Taizé. Velmi rádi na to vzpomínáme. Snažila jsem se , aby můj partner, či chlapec v době známosti se mohl více přiblížit k Bohu a svou víru znovu nalézt. Chodili jsme spolu 2 roky a dost se posunul a přizpůsobil. Maminka mě vždy říkala, jak mám na něho vliv a jak je to dobře, že spolu chodíme do kostela, na spolčo, atd. Já říkám to jáne. Já jsem jen prostředník, to vše Boží milost. já jsem se jen snažila, abysme našli společnou cestu ve víře. Celé dva roky jsme spolu ve známosti žili čistě. Věděla jsem, že si nemůžeme spolu nic dovolit, byl by to těžký hřích a nechtěla jsem zradit to, v co jsem věřila a měla před sebou jako ideál, žít čistě. Stále jsem měla i na paměti slova papeže Jana Pavla ii., kterým byl velkým průvodcem a rádcem v době dospívání, hledání a čistoty v době známosti. Bylo to pro mě něco samozřejmého a něco co nesmím nikdy porušit. Byly to takové správné otcovské rady pro milující děti.
Více jsem se Otče rozepsala o sobě, o své víře. Bylo by to ještě nadlouho. Nechci Vás tím hned vším zahltit. Jen krátce. Manžel mě slíbil, že ve víře zůstane věrný i v manželství a o tom mě ujiš ťoval, když jsme probírali v době známosti, zda se vezmame. Měla jsem z toho obavy, aby to nedělal v době známosti jen k vůli mě a potom, aby se na to nevykašlal. Tak se někdy také v životě stává. Já jsem měla vždy představu svého partnera, aby bzl aktivní a praktikující katolík, ale nebylo to tak. Posun tam v každém případě je za tu dobu. Jsme spolu 17 let v manželství. Chodíme spolu do společenství manželů jednou měsíčně, které v UB máme. Zatím taková možná duchovní formace. Manžel chodí až večer z práce a máme někdy málo času si popovídat. Myslím, že u nás je větší problém komunikace. Někdy se odcizíme a jsme si vzdáleni. I teď takový čas prožíváme. Chdíme jen spíše kolem sebe. Otec Tomáš je takový výřečný a zapálený, tak jsem si říkala, že bych ty dva na chvíli prohodila. / To jen ze srandy, ale bylo mě opravdu smutno, když jste odjížděli. / Tak vnitřně smutno. Všechno to šlo celý týden jako po másle. Tento týden a zvlášť dnešní den, . . den " Blbec " když to tak musím nazvat, ač nerada, ale skoro vůbec se nedařilo. Byl to asi následek jednoho špatného rozhodnutí včera u sestry, kde jsme byli na návštěvě. Manžel nesl na tom svůj podíl. Snad už zítra bude lépe. Jak dá Pán. Byla to dnes asi taková nemilá zkouška. Mám to asi za 4 - 5 ze svého pohledu.
Otče Jiří i Tomáši, přeji Vám požehnané a hluboké prožití času exercicií v Krakově. Zároveň i požehnané a Bohem provázené další putování časem misií po našem území. Když budete někdy v Polsku blízko rodiště papeže Jana Pavla II., tak prosím i za sebe o vzpomínku a modlitbu. Zároveň velké Pánu Bohu poděkování za tak "velkého papeže ". Moc jsem ho duchovně milovala i jako člověla z lidské stránky.A zároveň Bohem poslaného Pastýře a Učitele nás svěřených oveček. Byl to Otec se vším všudy.
Musím již končit, protože mě synek volá ještě k nějakému úkolu, máme hrát Maličká su, . .zítra jde do hudebky. Mějte se moc pěkně. Hodně síly, trpělivosti s námi svěřenými, náruč lásky, pochopení, . . Hodně darů Ducha sv., ochranu Panny Marie a její velkou přímluvu ve Vaší nelehké misijní službě. Na cestách, ať Vás chrání andělé strážní a dávejte na sebe pozor.
Tatínek mě vždy připomíná, když od nich odjíždím, víš co říkával Komenský ? Spěchati je tolko dobré jen pro hovado,. . ,tak nějak. S Bohem a s modlitbou za Vás se loučí sestra v Kristu V.
P.S. Teď po misiích v UB bude mít relativně větší arzenál modlitebníků - větší duchovní základnu. . . Omlouvám se ještě za chyby, nemám čas je už zkontrolovat. Díky ještě jednou za vše. Za Vaši prokázanou duchovní službu a veškeré povzbuzení nejen v té duchovní, ale i lidské rovině.

Milý otcové,
ještě jednou bych Vám chtěla poděkovat za lidové misie v Uh. Brodě. Já jsem se jich osobně účastnila pouze vždy o víkendu, protože mi zrovna vyšlo povinné školení ze zaměstnání od pondělí do pátku, ale zbytek naší rodiny chodil poctivě každý den. Bylo to úžasné slyšet v telefonu ty jejich radostné hlásky, když jsem večer volala domů, nadšení co opět bylo na mši sv.,,ani neprotestovali chodit každý den na mši sv., což bývá někdy u nás velký problém, zvláště u těch menších dětí, které mají 10 a 8 let. Máme celkem pět dětí. Poslední má onemocnění Downového syndromu a když se narodila tak jsem se našeho Pána ptala, proč zrovna my, proč se nám to muselo přihodit, jak to budu zvládat, smířím se s tím, že mám postiženou holčičku? Ale čas ukázal opak, máme ji hrozně rádi, je to takové zlatíčko, u kterého si člověk uvědomuje každou maličkost, která se jí povede a má z toho velkou radost, když řekne např. nové slůvko, nějak krátkou větičku, protože velmi těžko mluví. Někdy na mě dopadne smutek když se nám něco nedaří a moc bych si to přála, a říkám si mám ještě sílu jít dál, ale tu vždy naleznu v modlitbě. Kdybych neměla víru v Pána, asi bych někdy ty situace nezvládala, kolem dětí, v zaměstnání, kolem manžela, ale jak jste říkali vezmi svůj kříz a následuj mě. Tak jej taky chci vzít a jít. I když je to někdy těžké.
Nezlobte se, že jsem se rozepsala, ale vidím, že i přes mnoho práce, kterou máte jste dokázal ještě napsát pár řádek na naše e-maily. Budeme se za Vás modlit, aŤ Vaše práce má mnoho plodů a užitku, v modlitbě za Vás prosí rodina S.

Otče Jiří, díky za zaslání informací,
A také díky vám všem za čas, který jsme mohli prožít spolu s vámi v Uherském Brodě. Byl to čas skutečně požehnaný, čas ztišení, modlitby a uvědomění si mnoha důležitých skutečností v životě mém i mé rodiny. Svátost smíření u otce Tomáše byla skutečným osvobozením, novým začátkem a vykročením do nového života. Ještě jednou moc dík. V modlitbě vzpomíná a vyprošuje požehnání pro vaši práci na vinici boží. J.

Drahý otče Jiří. Chtěla bych vám ještě touto cestou poděkovat za vaši práci -poslání. Je úžasné jak dokážete nadchnout všechny,kteří mají srdce otevřené pro Boha. A taky ty,kteří hledají. Jsem jedna z těch,kteří Ho našli. A vy jste mě utvrdili v tom,že má cesta je správná. Děkuji a budu Vás všechny s láskou zahrnovat do svých modliteb. M.P.,vděčná nepatrná účastnice vašich misií z Uh.Brodu