Misijní Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristé), byla založená svatým Alfonsem Maria di Liguori roku 1732. Jde o řeholní, misionářský, klerikální institut papežského práva a rozličných ritů. Do této kongregace vstupují kněží, jáhni i laici, kteří chtějí spolupracovat na spáse své i bližních a žít v bratrském společenství. Jejich posláním je následovat Ježíše Krista, hlásat Jeho evangelium slovem i životem a takto přibližovat člověku nebe.

Sv. Klement Maria Hofbauer (1751-1820) velmi toužil po kněžské službě, protože věděl, že jako kněz může nejlépe pomáhat lidem nalézat Boha. Byl rozeným misionářem a Božím řízením se dostal právě do misijní kongregace redemptoristů. Pro svoji neúnavnou a výjimečnou misijní činnost je nazývám apoštolem Varšavy a Vídně, kde působil po většinu svého života. Právě zde proslul sv. Klement jako výborný duchovní správce a zároveň misionář. Rozsah jeho služby byl úžasný – od starosti o kostel až po posledního chudáka na periferii. Sami věřící nazývali jeho působení „ustavičnou misií“. Kostel sv. Bennona se za působení sv. Klementa ve Varšavě (1787-1808) proměnil ze skladiště na krásný dům Božím a stal se jakýmsi náboženským, vzdělávacím střediskem, ohniskem víry a církevního života.

Ve všední dny začínal program v kostele již v 6.00. Na pořadu byla mše sv. s lidovým zpěvem, katecheze, mše sv. s chorálním doprovodem, kázání, slavnostní bohoslužba s doprovodem profesionálních hudebníků, návštěva Nejsvětější svátosti, odpolední kázání, křížová cesta, další pobožnosti,… Zpovědnice byly obleženy po celý den a na závěr přicházeli lidé na společnou večerní modlitbu. To vše v polském, německém a někdy i francouzském jazyce. O nedělích a svátcích se začínalo už v 5.00 ráno a program byl ještě bohatší. Do kostela sv. Bennona se vešlo ca 1000 lidí, kteří se v něm střídali prakticky po celý den. Jedněmi dveřmi vycházeli Němci, druhými se do kostela hrnuli Poláci.

Takové dílo nemohl, a ani nechtěl, konat Klement sám. Do služby Bohu a člověku dokázal zapojit lidi různé národnosti, postavení či vzdělání, každého podle svých schopností. Ve Varšavě začínal jen s dvěma spolubratry, krajanem P. Tadeášem Hýblem a řeholním bratrem E. Kuzmannem. Přidávali se však další a další, kteří chtěli tímto způsobem pracovat a žít. Příklad a osobnost sv. Klementa lidi povzbuzovala a přitahovala, takže se nebáli, že v životě o něco přijdou a dávali se podobně jako on k dispozici Bohu i bližním.

O životních osudech sv. Klementa Hofbauera, jednoho z našich národních patronů, se můžete dočíst v jeho životopisech: Josef Heinzmann, Svatý Klement Maria Hofbauer, Řím 1989; Erwin Dudel, Klement Maria Hofbauer, Karmelitánské nakladatelství 2001; Wilhelm Hünermann, Pekařský učedník ze Znojma, Karmelitánské nakladatelství 2008.

Redemptoristé a jejich současné misie v ČR.

Celá naše republika je dnes misijním územím. Mnozí si na tuto situaci už jaksi „zvykli“ a necítí potřebu s tím něco dělat, nemělo by to však platit o následovnících sv. Klementa - redemptoristech. Někteří spolubratři se snaží po vzoru sv. Klementa konat „ustavičné misie“ ve své farnosti nebo na poutním místě, kde působí. Navíc máme dnes takovou svobodu v různých misijních aktivitách, o které se sv. Klementovi ani nezdálo. Nemusíme zůstávat např. na jednom místě, ale můžeme konat i tzv. „lidové misie“ po celé republice.    

Lidové misie redemptoristů jsou duchovní obnovy celých farních společenství. U nás se začaly konat zhruba v polovině 19. století a své bohaté ovoce nesly až do roku 1950, kdy byla činnost řeholních řádů v naší republice zakázána. Po dvaapadesáti letech, v r. 2002, jsme se k této praxi zase vrátili a založili novou misijní skupinu, která má v současnosti svoji základnu v rodišti sv. Klementa v Tasovicích u Znojma.

Misie ve farnosti trvají obvykle devět dní, v nichž se lidé účastní duchovního programu, který probíhá převážně v kostele. Každý den lidé věnují Bohu jednu nebo dvě hodiny svého času a dovolí Mu, aby na ně působil. Při tom se mohou věnovat dál svému zaměstnání, rodině, studiu. Hlavní náplní těchto „dnů obnovy víry“ jsou mše svaté s tématickými promluvami, zaměřenými na obnovu základů křesťanské víry, stavovská setkání pro muže, ženy, mládež, promítání filmu, koncert, návštěvy v domácnostech apod. Naším úkolem je znovu zvěstovat lidem poselství o Ježíši Kristu, zvát je k osobnímu obrácení a k přijetí z toho vyplývajících závazků pro život. Pro mnoho lidí jsou misie silným impulsem, který pomůže člověku znovu se zorientovat v duchovním životě, znovu objevit víru jako poklad, který leží zakopán někde na zahrádce, ve firmě, či je ukryt pod nánosy starostí všedního dne nebo i prázdného způsobu života. Cílem misií je vnitřní obrácení člověka, od sebe samého k Bohu a bližním. Jde o oživení a prohloubení víry v našich vlastních řadách. Dnes nemusíme jezdit na misie jen do Afriky či klepat u dveří ateistů. Většinou stačí pohlédnout do svého nitra a otevře se nám misijní území, které bývá daleko větší než onen „černý“ kontinent. Podaří-li se člověku misie dobře prožít, nalézá sám radost z víry v Krista, lidé okolo to na něm poznají a přinese jim to rovněž užitek.

Největší překážkou je pro nás dnes kritický nedostatek spolupracovníků, jakoby se mnozí spokojili s tím, jak to u nás s vírou vypadá. Jeden můj spolubratr mi k tomu kdysi řekl: „Jiří, lidé ti mnohdy dají i dost peněz na to Bohulibé dílo, ale kus svého života, to už ne“. Po této stránce dnes prožíváme opravdu těžké časy a v této době potřebujeme povzbuzení, přímluvu a příklad bojovníka a neúnavného misionáře sv. Klementa.

Fotogalerie našich misií dnes: 

http://www.lidovemisie.cz/index.php/cs/fotogalerie 

P. Jiří Šindelář CSsR

Misijní skupina Tasovice