Letošní setkání bylo jedno z nejlepších. Účastnilo se ho asi 50 misionářů z Polska, Slovenska a Čech. Poprvé se jej v plném počtu zúčastnili i bohoslovci z Varšavské provincie redemptoristů, kteří zde v Tuchově mají svůj seminář.

Náš program se skládal z modlitby, přednášek a vzájemných setkání. První den nás vedl redemptorista P. Jim MacManus, který za námi přijel z Londýna. Dále se nám věnovali naši profesoři a své nám pověděl i biskup Andrzej Dzięga ze Sandomierza.

Přednášky byly zaměřené na praktické potřeby lidí, se kterými se setkáváme během misií v našich farnostech. Hlavně šlo o hlásání Božího slova, uzdravení, svátost smíření, manželské problémy, vedení pobožností apod.

Setkání misionářů se poprvé zúčastnili i dva diecézní kněží z misijního společenství „Fatym“ z Vranova nad Dyjí – P. Marek Dunda a P. Jan Richter. Zeptali jsme se jich na pár věcí:

P. Marek Dunda:

Marku, na setkání misionářů jsi se představil jako animátor misijního týmu "Fatym". O jakou misijní činnost jde? Ve FATYMu (farním týmu) se věnujeme hledání nových cest k evangelizaci a misijním aktivitám, které se nám zdají dobré a účinné, ale kterým se v naší zemi nevěnuje tak velká pozornost, jak by si zasloužily. Kromě toho, že pořádáme lidové misie, máme také trvalou misijní stanici v adoptované farnosti v Jeníkově u Duchcova (více o Jeníkově, ale i dalších aktivitách FATYMu viz www.fatym.com).

Na setkání misionářů jsi měl možnost nahlédnout do misijní "kuchařky" polských redemptoristů. Dalo by se z toho něco použít v našich farnostech? Inspirující je pro mě skutečnost, že polští redemptoristé mají zpracovány příručky týkající se lidových misií. Líbilo se mi, že zde byla řeč o přípravě malé knížečky, která by mohla být nechána lidem ve farnosti, kde se LM konaly, aby z ní mohli čerpat pro svůj modlitební a duchovní život a navazovali tak na LM. Přínosná je i myšlenka využít LM pro povzbuzení nových povolání.

Jak hodnotíš program setkání, úroveň přednášek, výběr témat a vzájemná setkání? Vše hodnotím velmi kladně - mezi redemptoristy se mi líbilo. Přednášky mě zaujaly a to nejen kvalitou, ale především v jejich úzkém propojení na skutečný život. Potěšilo mě, že jsem mohl zažít žijící řeholní rodinu. Velkým přínosem bylo to, že jsem mohl prožít tyto dny mezi zkušenými misionáři, kteří skutečně lidovými misiemi žijí.

P. Jan Richter:

Honzo, z Vranova n. Dyjí je to do polského Tuchowa nejméně 500Km, proč ses vydal na takovou dalekou pouť? Na tak dalekou pouť jsem se vydal, protože se s o. Markem věnuji misiím a uvítal jsem příležitost dozvědět se jak to dělají jinde.

Bydlel jsi tři dny v klášteře redemptoristů, který funguje jako kněžský seminář a zároveň jako mariánské poutní místo. Jak jsi se tu cítil? V Tuchově jsem se cítil dobře jako všude jinde. Bylo tu o nás dobře postaráno.

Jak to bylo s polštinou, rozuměl jsi účastníkům setkání, navázal nějaké kontakty? To už bylo trochu horší, ale ne až tak špatné. Hlavnímu přednášejícímu jsem celkem rozuměl, i když ne vždy. Taky v osobních kontaktech to celkem šlo, ale já sám moc nemluvil. Ve středu už jsem přednášejícím rozuměl trochu hůř, asi taky záleží na obsahu a způsobu řeči. Setkání pro mě bylo obohacením, ale kontakty, které bych dále rozvíjel, jsem zatím nenavázal.  

Fotogalerie:

http://www.lidovemisie.cz/index.php/cs/fotogalerie/category/58