Několik dní po anketě jsme o tom mluvili doma. Diskusi vyvolala účast na pohřbu. Už v kostele se mě osmiletý syn ptal, jestli v té rakvi skutečně je tělo bez duše... Pak na hřbitově se mě ptal, jestli už je ten člověk v nebi nebo ještě v očistci. Říkala jsem mu, že to sice nevím, ale určitě už viděl Pána, věříme, že člověk Ho vidí po smrti tváří v tvář, ale nikdo z nás tady neví, kdo z našich blízkých zemřelých je v nebi, kdo v očistci, kdo v pekle. Starší dcera po modlitbě říkala: "To jako chceš říct, že když nás vidí andělé a svatí, tak to nás vidí i naši zemřelí příbuzní, kteří už jsou v nebi? No nazdar!" Další den se mě syn ptal, jak to přesně vypadá v očistci. Odpověděla jsem, že to nevím, protože jsem tam nebyla. A on na to: "To nevadí, buď v klidu, však se tam dostaneš!" Pak dodal: "Hm, ale to mi bude houby platné, i když tam budeš, tak mi to stejně neřekneš. A nemohla bys nějak ukecat Pána Ježíše, aby tě na chvilku pustil mi to říct? Bůh je přece VŠEMOHOUCÍ... V.

Dobrý den všechny moc pozdravuji, ráda vzpomínám na vaše misie v Hlinsku. Otče Jiří, chtěla bych se s vámi podělit o jednu radost. Tenkrát pri svátosti smíření jsme se spolu bavili o modlitbě v rodině. Byl to pro mě silný okamžik. Nemodlili jsem se totiž doma společně, jen opravdu vyjimečně. Problém se nám podařilo překonat a upřímné díky za vaše napomenutí, díky za chvíle strávené při společném setkávání rodiny při modlitbě. Přeji požehnaný den. K.

Chvála Kristu! Otče Jiří, srdečně Vás zdravím z Višňového a posílám vyplněnou anketu, která mi dnes přišla emailem.
Přeji hodně Božího požehnání a podporuji modlitbou.Ba

Zdravím a posílám vyplněný anketní lístek. Těším se na výsledky, popř. i hlubší rozpravu jednotlivých zamyšlení, neboť se mi zdají velmi zajímavá.
S pozdravem Ondřej.