Posvěcením misijního kříže zakončil o nedělním poledni Mons. Josef Hrdlička, světící biskup olomoucký, týden Lidových misií v Brodku u Prostějova. Minulou sobotu zde započali sérii kázání, modliteb a duchovních rozhovorů redemptoristé Jiří Šindelář a Tomasz Waściński z kláštera v Tasovicích u Znojma.

„Myslím že misie byly takové, jaké mají být. S nadšením, ohněm a mocí Ducha svatého,“ zhodnotil uplynulý týden kazatel Tomasz Waściński. Překvapili jej především starší lidé, kteří se misií účastnili.

„Jsou daleko otevřenější, je z nich cítit mnohem větší nadšení než na jaké jsme zvyklí jinde. Myslím, že tímhle byly tyto misie výjimečné. Nikdo z nich se nebál mluvit a v jejich srdcích se otevřelo mnoho dávno zasutých dveří,“ prohlásil kazatel.

Velkou duchovní pomoc znamenala návštěva řeholníků i pro mladé.

„Nejvíce mě zasáhla mše svatá se slavností smíření. Tam jsme se s mnohými lidmi i věcmi v životě opravdově a vnitřně smířili,“ uvedla mladičká varhanice Lucie Ševrová. Pro ni byl týden náročný i po muzikantské stránce.

Nezapomentulená zpověď

Smíření bylo hlavním tématem mnoha rozhovorů při hodnocení misií. „Pro mě byla nejvýraznějším zážitkem zpověď u otce Jiřího. Bylo to velké duchovní očištění a posila,“ řekla si farnice Markéta Hurčíková.

„Samozřejmě bylo také pěkné poslechnout si i scholu Venimus z Frýdku. Jejich zpívaná křížová cesta byla skvělá,“ pochvalovala si další zážitek Markéta.

Kdo mnoho miluje, musí mnoho obětovat

Pro věřící ze čtyřech farností byly lidové misie opravdovou posilou v jejich duchovním životě.

„Společnost nás nabádá ke konzumu, k tomu si prostě užívat. Dokonce se prohlašuje, že láska je něco relativního, něco čeho jsem měřítkem já sám. Je tomu ale naopak. Není skutečná láska bez obětí, kdo mnoho miluje, musí mnoho obětovat. To si můžeme uvědomit právě při pohledu na Toho, kdo se obětoval až do krajnosti. A musíme se snažit, aby kříž pro nás nebyl jen pouhou ozdobou, ale aby se stal součástí našich srdcí. A k tomu byl uplynulý týden skvělou příležitostí,“ připomněl lidem v kostele biskup Josef Hrdlička.

Svěcení kříže

Po mši posvětil i misijní kříž. Jako upomínka na prožitý týden poslouží lidem pískovcový kříž, který stojí před kostelem už mnoho desítek let. Na něm se tento týden objevily letopočty všech misií, které se v Brodku ve dvacátém století konaly. Před letošním je v pískovci vytesán rok 1940. Nejstarší farníci tedy prožili poslední misie jako malé děti.

Řeholníci se do Brodku vrátí zase za rok na obnovu misií, tzv. renovaci. „Je to taková obnova, upevnění toho, co lidé při letošních misiích získali,“ vysvětlil kněz Tomasz Waściński. (pam)

Převzato z: http://prostejovsky.denik.cz/zpravy_region/misie-v-brodku-s-nadseni-ohnem-a-moci-ducha-svateh.html

 Fotogalerie:

http://www.lidovemisie.cz/cs/fotogalerie/misie/gallery/111

P. S.: Zprávu je třeba chápat jako osobní svědectví misionářů, ne jako celkové hodnocení farnosti. A jak prožívali lidové misie samotní účastníci? Budeme rádi, když svůj komentář vložíte na konec článku nebo jej zašlete e-mailem na Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Jedno z radostných svědectví účastnice misií:

Milovaní misionáři:-), jste požehnáním pro můj život! Očekávala jsem hodně, protože vím ze zkušenosti, co Bůh dokáže udělat se srdcem, které se mu otevře, ale tolik požehnání si snad ani nezasloužím:-) Ne, určitě si to nezasloužím, a to je na tom to úžasné! Že i tak mě zasypalo tolik milostí. Tolik radosti, lásky a milosrdenství v jednom týdnu, slovy se to ani nedá vyjádřit, ale však jste viděli, a taky někteří farníci mi říkali, že jsem se rozzářila:-)

Mé srdce přetéká vděčností. Otče Tomáši, víte, co jsem dnes udělala? ... klekla blizoučko před svatostánek a tak úžasně si pokecala s Ježíšem:-) naprosto nenuceně a cítila jsem, že má radost, že tam jsem. A otče Jiří, víte, jak jsem Vám říkala o vztahu našich, tak taťka požádal mamku o obnovení manželského slibu, mamka napřed nechtěla, ale potom přišla na mši...po 35 letech obnovili slib, drželi se za ruce a dnes jsem měla konečně zase pocit, že se mají rádi. Mamka s námi prožila pěkné odpoledne ve společnosti otce biskupa a schola Venimus se jí zaryla hluboko do srdce a mě taky, ani jsem už neměla možnost jim to říct. A jak jsem říkala o mém vztahu se sestrou, že si nemáme co říct, ... tak teď právě přijela k nám domů a vrhla se na mě, dala mi pusu a děkovala mi, ... prožila taky něco krásného a byla toho plná, potřebovala to hned někomu říct, ... vybrala si mě a já se zájmem poslouchala. Další milost, ani se tomu všemu nechce věřit:-)

Chtěla jsem vám oběma poděkovat, že jste přijali výzvu od Boha a stali se misionáři, že obětujete tolik času a sil, že jste tak trpěliví a chápaví, dáváte tím vším nádherný vzor! Chválím Boha za to, že vám pomáhá vydržet také jeden s druhým, protože mi připadáte jako voda a oheň:-) a právě proto dokážete lidem tolik nabídnout a zavděčit se úplně každému. Myslím, že vaše síla je v tom, že spolupracujete. Nestalo se mi, abych si někoho zamilovala tak, jako vás dva, za tak krátkou dobu, až se toho trochu bojím, že teď, když jste už zase daleko, tak tady nebude tak veselo. Ne, veselo je celkem i s otcem Pavlem, ale nebude tady tak...NEBESKY, to je jediné slovo, které mi připadá dost výstižné. Ale nechci to dopustit, kéž bychom opravdu změnili svůj způsob života a nevrátili se opět do vyjetých kolejí, ... musím začít sama u sebe, dávat dobrý příklad, ... :-)

Bůh vám žehnej, nové misionáře jsme vám neposlali, ale zůstáváte v našich modlitbách. A otče Tome, jak jste mi říkal, ať přijedu...to bylo kvůli těm oknům co? Tak to si to ještě rozmyslím:-) Díky za vaše poslední slova, těsně před odjezdem, sice se dají vyložit více způsoby, ale věřím, že to bylo v tom dobrém:-) Ještě mi to nikdo neřekl, a tak jsem z toho nějaká rozhozená, že nevím, jak jste to myslel:-)

Otče Jiří, Vám zase chci moc poděkovat za jinou věc, projevil jste mi takovou důvěru, ... nechápu to. Až teď, když o tom zpětně přemýšlím, tak si říkám, jak je to úžasné, že jste poznal, že ze sebe potřebuju něco dostat a našel jste si ke mně cestičku, odpovídal jste mi na otázky, které jsem ani nemusela říct a z toho jsem byla úplně mimo, ... až jsem si říkala, že mi snad vidíte do srdce:-)

Děkuji vám oběma za každé slovo, každý úsměv, stisknutí ruky, pohled do očí, ...

Tak a zítra do práce, do stejné práce, mezi stejné lidi, ke stejným problémům i radostem přichází jiný člověk, Díky Bohu. KMM.

„Farní čtyřlístek“ (Květná neděle 2011, číslo 67, Slovo faráře)

 Lidové misie skončily?

Prožili jsme bratři a sestry intenzivních devět dní duchovní obnovy farností - lidové misie, které probíhaly v Brodku u Prostějova po sedmdesáti letech. Myslím, že to byl pro všechny, kteří chodili (50-100) silný duchovní zážitek. Díky misionářům P. Jiřímu a Tomášovi jsme byli uváděni do školy modlitby, která je pro duchovní život nejdůležitější a stále se ji učíme a aby nebyla stereotypní a bez nadšení dostali jsme návod jak se třeba modlit a ono je dobré někdy změnit svůj styl na oživení. Byli jsme seznámeni v úžasných misijních promluvách se základní naukou křesťanství. Všechny věkové kategorie se mohly setkat s misionáři. Jen byla pro mě škoda, že mě všude nepustili, to proto, abyste se mohli více otevřít, vyřešit své problémy a nestyděli se přede mnou. Byl jsem rád, že hodně z vás přijalo pozvání na misie, že jste si udělali čas, že kostel jsme svou přítomností a i díky dobrému počasí vyhřáli. Chodili jste na program podle svých možností a určitě nelitujete, že vás to všechny moc obohatilo, mě také, nedalo mi, abych vynechal nějaký program. U všeho jsem chtěl být ačkoliv jsem nemusel. Uvědomil jsem si, že napřed se musí obrátit hlava - kněz (každý z nás) a potom můžeme obracet ty druhé, farníky, pracovat tedy nejprve na sobě. Mohli jsme některé pobožnosti prožít trochu jinak: adoraci, odpuštění si navzájem, svátost smíření, křížovou cestu, která byla velmi krásná a silná až dojemná. Schola z Frýdku krásně hraje a zpívá, jde to až do srdce. Povzbuzení bylo i pro nemocné při udělování svátosti pomazání nemocných, pro manžele při obnově manželských slibů, zkrátka každý si tam mohl najít to své.

Krásným zakončením lidových misií byla závěrečná slavná mše sv. s otcem biskupem Josefem, který nás tak jako vždy povzbudil svým slovem a který požehnal misijní kříž před kostelem, který nám bude připomínat, kdy tu byly konány lidové misie. Co jsme zjistili z kroniky, která je velmi dobře psaná, tak již to byly páté sv. misie konané redemptoristy (jednou konané jezuity). Schola pak po obědě zazpívala otci biskupovi, který byl nadšen a dokonce i sám nám zahrál na klavír, sršel z něho i humor a je vidět, že žije uměním.

Chci poděkovat našim misionářům, za jejich službu v našich farnostech, že celý týden "makali" pro Krista a pro nás, za jejich humor, že nás dokázali vyburcovat v tom dobrém slova smyslu, abychom nejeli zase v těch svých kolejích a možná, že i někomu z nás udělali zmatek v životě a "nakopli" nás v duchovním životě. Oni byli každý jiný, ale dobře se doplňovali, díky jim i za to pěkné společenství na faře. Děkuji také vám všem, kteří jste se modlili za misie, připravovali a pomáhali zajistit vše potřebné zvláště Květě (pastorační asistentce, jak jsme jí říkali s misionáři) i za tu její skrytou nenápadnou a důležitou pomoc, aby vše bylo připraveno a zajištěno. Doufám, že jste byli všichni spokojeni a že vám to pomohlo v duchovním životě. A už se budeme těšit za rok na obnovu misií.

A ještě mě utěšuje věta z úst misionářů, kterou řekl sv. Alfons (zakladatel redemptoristů, misionářů), že kněz, který bude pořádat ve farnosti lidové misie bude spasen. Že je to velké duchovní dobro pro všechny, kdy je nebe otevřené pro Boží milosti a to skutečně bylo cítit i v naší farnosti a zářilo to i z vašich očí a životů. Byl zažehnut oheň Ducha sv. a kéž to nadšení z vás nikdy nevyhasne! I když jsem už slyšel, že někdo z vás dostal pořádnou "facku od nevěřících", že jste si to museli pořádně vybojovat, kdy oni to, co jste krásného prožili s Bohem prostě nepochopí! Tu zkušenost, ale musí každý udělat sám a za to se modlíme. Bůh naši snahu odmění vnitřním pokojem a pravou radostí, kterou tento svět nemůže dát.

Ďábel dělá vše proto, aby nás od Boha odváděl, aby nám to vše ztěžoval, on nesnáší eucharistii. Zvláště ve čtvrtek, když byl den eucharistie to bylo poznat. P. Jiří mi to říkal, že to má už vypozorované, že se vždy něco stane: dítě zlobilo v kostele, pokazily se varhany, falešný zpěv, auto nám sousedi postavili před vchod na faru ... atd.

A tak Bůh vám dej sílu to všechno nepochopení od druhých trpělivě snášet a přijmout. Vždyť pro Krista je třeba i něco vytrpět. Láska bez obětí není! A jak řekl otec biskup na závěr, lidové misie sice skončily, ale teď teprve všechno začíná. Dej Bůh, ať to tak je v našich životech! Jedním slovem děkuji Bohu za to, že jsme mohli společně lidové misie prožít a prosím za to, aby přinesly všem farníkům plody a užitek.

Lidové misie nás krásně připravily na velikonoce na obnovu křestních slibů o velikonoční vigilii v roce křtu. S radostí tedy znovu obnovme křestní sliby a radujme se, že jsme pokřtění křesťané, Boží děti. Ať všichni naši spoluobčané zakusí, že Kristus žije a vstal z mrtvých!

Do nastávající doby velikonoční vám všem přeji a vyprošuji krásné, hluboké a radostné prožití svátků Kristova Zmrtvýchvstání!

Žehná vám, P. Pavel Vágner, farář.

Rozhovor z přípravy misií:

Do Brodku se po sedmdesáti letech vrací lidové misie

Brodek u Prostějova – Po více než sedmdesáti letech budou římskokatoličtí farníci v Brodku u Prostějova i z dalších farností spravovaných farářem Pavlem Vágnerem prožívat znovu lidové misie. A to už od soboty.

Misie povedou řeholníci – redemptoristé. Jedním z těch, kteří se chystají promlouvat k věřícím čtyřech farností, je i Tomasz Waściński. Zeptali jsme se ho, jak lidové misie vypadají a jaký mají smysl.

Co jsou lidové misie?

Jde o obnovu duchovního života ve farnosti. Misie jsou určené především pro ty, kdo už do kostela chodí, ale přijít může kdokoli. Součástí misií jsou mše, kázání i besedy pro jednotlivé skupiny věřících. V programu jsou také setkání pro mladé svobodné lidi, ženy, muže, i pro starší farníky.

Jak to, že jsou v Brodku misie po tak dlouhé době?

Dříve se konaly každých deset let, aby zasáhly všechny generace. Člověk, který zažil první třeba v patnácti letech, měl pak jiné starosti, a dostal tak možnost dalšího poučení přiměřené jeho věku. V roce 1950 ale komunisté kláštery zavřeli a jakékoliv veřejné aktivity zakázali. Zanikly tím pádem i misie.

Co misie lidem přinesou?

Nabízíme hlubší pohled na základní pravdy

Jste na Prostějovsku mezi Hanáky poprvé?

To je trochu složitá otázka. Několik misií jsme konali v Olomouci a tam jsme Hanáky poznali. Asi před pěti lety jsme byli v Jednově, což je tady nedaleko. Ale tam si zase říkali Horáci.

Proč pro letošní rok padla vaše volba právě na Brodek u Prostějova?

Lidové misie jsme konali i v předchozím působišti Pavla Vágnera, v Červené vodě. Tam se setkaly s velkým úspěchem, tak nás pan farář pozval i sem.

Zaznamenáváte ohlasy od lidí po skončení misií?

Jsou vesměs kladné. Velice záleží na konkrétním společenství. Měli jsme farnosti, kde byli lidé živí, v kostele reagovali, ptali se, diskutovali a po skončení se rozloučili a odešli. V jiných farnostech jsme zase měli pocit, že v kostele nikdo není, i když v lavicích seděli lidé. Vůbec nikdo na nic nereagoval. A ti samí se v poslední den otevřeli, loučili se s námi téměř v slzách a děkovali za hluboký zážitek. Je třeba si uvědomit, že misie jsou opravdu lidové. Tak třeba v Brně za námi přišla jedna paní učitelka na penzi a byla zklamaná, že se nedozvěděla něco odbornějšího z teologie. A za chvíli přišel vysokoškolský profesor a děkoval nám, že mu nikdy nikdo ty věci nevysvětlil tak jednoduše a po lopatě.

Máte z misií nějaký osobní zážitek, na který vzpomínáte?

Jednou jsme měli kázání venku před kostelem. Mezi posluchači byl i jeden pankáč s velikým barevným kohoutem na hlavě. Ke konci vyskočil na okraj kašny a na celé náměstí zavolal: „Ježíši, ty vole, já tě miluju!“ V tu chvíli se ke mě naklonila jedna starší farnice a zašeptala: „Co myslíte, otče, upálíme ho?“ Nakonec jsme se shodli, že ne. (pam)

Převzato z: http://prostejovsky.denik.cz/zpravy_region/do-brodku-se-po-sedesati-letech-vraci-lidove-misie.html