Pestré složení věřících, pětičlenná komunita dominikánů, téměř stejné zastoupení mužů i žen v kostele, separace i symbióza, svoboda i katolicita farního společenství a další zajímavé znaky bylo možno rozpoznat během lidových misií v této městské farnosti...

Jsme na západě Čech, kde nejsou velké zástupy věřících, ale hned během první mše sv. jsem si všimnul rozmanitosti, jaká tu panuje. Např. sv. přijímání je zde možno přijímat „na ruku“, do úst, ve stoje i v kleče, jako Tělo i Krev Páně. Každý z věřících tu přijímá Krista ve svátosti svým osobním způsobem. Vím, jak taková „odlišnost“ dokáže mnohé farnosti zcela rozdělit, ale zde jsem neviděl žádnou známku protestů, ani křivých pohledů.

K tomuto stavu přispělo zřejmě i poměrně časté střídání bratří dominikánů v duchovní správě, na což si někteří farníci tak trochu stěžují, a zároveň touží po větším zapojení se bratří do dění ve farnosti. Nicméně otvírá se tu i velký prostor pro samostatné laické aktivity v oblasti charity, kultury či osvěty, čehož někteří šikovní farníci dokážou rozumně využít a udělat kus dobré práce pro druhé. Důležitou službu konají bratři dominikáni svojí pravidelnou službou ve zpovědnici, působí na dvou církevních školách, poskytují ubytování studentům ve vyhrazené části kláštera apod.

Závěr misií připadl na den, kdy farnost na Slovanech slavila svoji patronku – Pannu Marii Růžencovou. Za účasti zdejšího biskupa Mons. Františka Radkovského proběhla v centru města vernisáž výstavy „Kámen a cesty člověka“, která představila „stoletou“ historii farnosti. Z různých reakcí soudím, že lidové misie se v této zajímavé farnosti vydařily a že k obohacení ve víře došlo na obou stranách.

P. Waściński & P. Šindelář

Fotogalerie:

http://www.lidovemisie.cz/cs/fotogalerie/category/97