Obnovy misií po roce ve farnostech bývají již klidnější. Nejinak tomu bylo i v Hati a Darkovicích. Se zpovídáním nám ochotně pomohli zdejší duchovní správci, děkan P. Jan Svoboda a P. Josef Kaszper, takže nás ani předvánoční množství zpovědí nezaskočilo…

Duchovní obnovu zahájil v sobotu večer P. Šindelář, který přijel do Hati rovnou z misijní školy redemptoristů, z polského Krakova. V neděli večer se k němu připojil P. Waściński, který dorazil z našeho kláštera v Tasovicích u Znojma.

Během šesti dní, strávených v tomto specifickém regionu, na „Prajzké“, jsem si znovu uvědomil, jak různý vliv mohou mít na člověka zdejší zvyky. Dobrým zvykem je zde např., že senioři často zůstávají ve své rodině až do konce života i když to někdy není jednoduché. Během návštěv seniorů v domácnostech jsme se také přesvědčili, že o staré členy rodiny je doma většinou velmi dobře postaráno po stránce tělesné i duchovní. Klobouk dolů před takovými zvyky a rodinami, které je praktikují i za cenu jistého „nepohodlí“.

Na druhou stranu se zdejší zvyky někdy obracejí proti člověku. Vidíme to např. v praktikování modlitby. Člověk se zde od dětství učí, že se má „pomodlit ráno a večer“, což se během let stává často „zvykem“. Tento „zvyk“ funguje, dokud člověk může vést pravidelný život, když chodí např. do blízké školy nebo má práci od 8.00 do 16.00, je již v důchodu apod. Jakmile však člověk změní prostředí, které tento „zvyk“ podporuje, začne pracovat na směny či dojde k jiným změnám v jeho životě, přestává mít jednoduše na modlitbu „čas“ a „zvyk“ odkládá jako překonaný. Často lidi ani nenapadne, že by se v nových životních podmínkách mohli začít modlit třeba jindy a jinak a nemodlí se vůbec. Vyloučení modlitby ze života pak popisují slovy jako: „zapomněl jsem“, „nemám čas“, „požadavky církve se dnes nedají plnit“, „je jiná doba“, „už nejsem malý“ apod. Jejich život poté připomíná spíše vykolejený vlak, než člověka, který se od malička „učil modlit ráno a večer“.

Na tuto skutečnost se během duchovní obnovy snažíme reagovat i v jiných farnostech a v každodenní „škole modlitby“ zkoušíme dělat s lidmi nové krůčky v duchovním životě. Společně se tak někdy dostáváme k poznání, že modlitba není jen to, „co se říká na kolenou ráno a večer“. A že když současný životní styl mnoha rodin a pracujících tento způsob modlitby již neumožňuje, je možno a dokonce třeba najít způsob jiný. Nejeden člověk pak s úlevou zjistí, že modlit se může i vsedě, vleže, na procházce, u šálku kávy, s Biblí v ruce, vlastními slovy, … a hlavně nejen „ráno a večer“, ale že si může své setkání s Hospodinem naplánovat i na jindy, má-li Ho alespoň trošku rád.           

P. S. Zprávu je třeba chápat jako osobní svědectví misionářů, ne jako celkové hodnocení farnosti. Na oplátku uvítáme Vaše komentáře, které můžete vložit k tomuto článku sami nebo je poslat e-mailem na Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . 

Fotogalerie:

http://www.lidovemisie.cz/cs/fotogalerie/category/83

Dne 23. 12. 2009

P. Waściński & P. Šindelář

Pro srovnání se můžete podívat na průběh a ohlasy lidových misí v Hati a Darkovicích v r. 2008:

http://www.lidovemisie.cz/cs/lidove-misie/zpravy-z-misii-mainmenu-25/7-zpravy-z-misii2008/143-lidove-misie-v-hati-a-darkovicich-13-219-2008