Na Vysočinu se vždy těším. Tamní farnosti mi připadají takové „normální“, bez extrémů, celkem živé a poctivé. Víra v Krista zde má na život lidí dobrý vliv. Farníci tu žijí poměrně skromně a snad i proto mají k Bohu blíže.

Čtyři dny strávené v Krucemburku nám utekly jako voda. Duchovní program byl zaměřen na hlubší poznání našeho Pána i křesťanského způsobu života. Každý den měl jedno hlavní téma: Jak k nám Bůh mluví, jaký vlastně ten náš Bůh je, co od nás žádá a nakonec co nám dává.

Programu se v menší míře účastnili i farníci z Horního Studence a Vojnova Městce, dalších farností, které P. Gabriel spravuje. Svůj užitek přinesly i dopolední katecheze o utrpení v životě člověka a o modlitbě. Poměrně velký zájem vzbuzují večerní besedy na faře, během kterých probíráme ve světle učení církve aktuální a praktická témata ze života dnešních lidí.

Kromě programu v kostele či na faře připravil P. Gabriel se svými farníky ještě „dětský den“. Mnoho pěkných zážitků si odnesly nejen děti, ale i dospělí. Jen mi přišlo líto dětí, které „do kostela nechodí“ a které nás z povzdálí sledovaly. Asi je nikdo nepozval - škoda, pomyslel jsem si. Otevřenost v tomto směru potřebuje naše církev jako sůl.       

O průběhu duchovní obnovy si můžete udělat představu i z následující statistiky a fotografií:

Fotogalerie:

http://www.lidovemisie.cz/index.php/cs/fotogalerie/category/76

Dne 23.6.2009, P. Šindelář

P.S. Zprávu je třeba chápat jako osobní svědectví, ne jako celkové hodnocení farnosti. Chcete-li, vložte k této zprávě svůj komentář, jak jste prožívali svojí duchovní obnovu nebo pošlete pár řádek na naši adresu: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript