Cesta autem do Hronova nám trvala z Tasovic sice čtyři a půl hodiny, ale po příjezdu do farnosti už vše běželo jako po drátku. Připravená fara, vytápěný kostel a první setkání s farníky, které jsme znali už od loňského roku, nám daly zapomenout na útrapy cestování.

Zájem farníků o obnovu misií byl skutečně nadprůměrný nejen co do počtu účastníků, ale i co do opravdovosti. Opět došlo na jednotlivé zpovědi po desítkách let, na různá těžká a bolestná hledání své životní cesty, na pokusy nalézt s Ježíšem odpovědi na své životní problémy.

O síle radosti, odhodlání a víry zdejších lidí jsme se přesvědčili během každodenních návštěv v domácnostech, kam jsme byli zváni. Stále jsme měli komu naslouchat, co vysvětlovat a prohlížet. Nejvíce mě překvapil zájem zdejších lidí o večerní besedu na volné téma. Je vidět, že místní lidé o svém životě a víře přemýšlí, nemají vše nalinkováno. Někteří neměli jasno ohledně vnější formy kultu, jako např. podávání eucharistie na ruku nebo „pod obojí“, problém klečení, „platnosti“ modlitby apod., jakoby je strašila možnost praktikování víry různými způsoby. Jiní šli naopak více do hloubky a zajímalo je, jak sloužit Bohu „v duchu a v pravdě“, jak např. poznat a naplnit Boží vůli ve svém životě.      

Nakonec jsme se nemohli ani rozloučit, a tak si někteří farníci umanuli, že k nám přijedou ještě na pouť. Rádi tomu věříme, faráře mají zkušeného cestovatele a pro letošní rok si mohou poutníci do Tasovic vybírat z množství slavností, které u nás konáme u příležitosti jubilea 100 let od svatořečení zdejšího rodáka sv. Klementa Hofbauera (zde: http://www.lidovemisie.cz/index.php/cs/vyroci-sv-klementa/172-planovane-aktivity-k-jubileu-sv-klementa-hofbauera-2009).

O průběhu duchovní obnovy si můžete udělat představu i z následující malé statistiky a z několika fotografií, které naleznete zde: http://www.lidovemisie.cz/index.php/cs/fotogalerie/category/60

Pro srovnání se můžete podívat na průběh a ohlasy lidových misí v minulém roce: http://www.lidovemisie.cz/index.php/cs/lidove-misie/zpravy-z-misii-mainmenu-25/7-zpravy-z-misii2008/109-lidove-misie-v-hronov-a-velkem-poii-2-1022008  

Dne 12.3.2009, P. Waściński & P. Šindelář

P.S. Zprávu je třeba chápat jako osobní svědectví misionářů, ne jako celkové hodnocení farnosti. Na oplátku uvítáme Vaše komentáře, které můžete vložit k tomuto článku sami nebo je poslat e-mailem na Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript .  

Dopis:

Hronov, 11.10.2009

Chvála Kristu,                                                                                                        

příští neděle je zasvěcená misiím. Přivedla mě na vzpomínku na misie a po roce na jejich obnovu v naší farnosti, které na požádání našeho duchovního správce P.Jiráska přijeli vykonat bratři Jiří a Tomáš, redemptoristé z Tasovic.

Jak jsme byli zpočátku nejistí, nevěděli, co vlastně máme očekávat. Vždyť naši kněží jsou obětaví a na vysoké úrovni! Ale- stereotyp je velký protivník naší víry!

A tak již v průběhu  prvního týdne misií se udála- myslím v nás všech- podivuhodná změna.

S pomocí našich misionářů jsme se dokázali podívat novým pohledem na základy našeho křesťanského života, na víru, modlitbu, vzájemnou lásku. Na náš společný život, když jsme vyšli z lavic a objímali se se vzdálenými sousedy, nebo se s manželem -tuším od naší svatby poprvé- drželi v kostele za ruce a modlili se a obnovovali svůj manželský slib. Možná maličkost, ale na tuhle chvíli budeme vzpomínat ještě po létech, v radostech i těžkostech!

Poznali jsme, že Krista máme brát vážně každou minutu svého života, ale že se to nevylučuje s humorem, kterého se nám většinou nedostává.

Že i ti, kteří léta nedokázali přijmout svátost smíření, odhodlali se k tomuto kroku.

Že i naše společenství dostalo nový impulz a začalo lépe pracovat.

Že naše mládež, naše svěřené děti, naši ministranti, ožili a utužili společenství, více se zajímají o sebe navzájem a snad se i s větší chutí zapojují do dění ve farnosti.

Navštívené rodiny vyprávěly ještě po mnoha týdnech s radostí o debatách při stolu.

Po roce při obnově jsme se již předem těšili a nebyli jsme zklamáni, naopak, dostali jsme darů vrchovatě. Těch, které mol ani rez nekazí...

Byla bych ráda, kdyby bylo v možnostech misionářů, aby přijížděli pravidelně, v odstupu několika, snad nejvýš 10 let na obnovu. Vždyť za tu dobu toho tolik prožijeme, tolik se změníme.

Přání otců misonářů, když se s námi loučili, bylo jediné: abychom poslali své děti k nim, abychom se modlili a podporovali povolání k zasvěcenému životu.

A tak děkujeme za všechny dary, tak štědře rozdávané.

A svěřujeme svoje touhy do rukou Boha, který zná, co pořebujeme.

S vděčností a modlitbou

Libuše Pavlišová

Hronov, Divadelní 149

Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript