Příprava misií začala v době, kdy P. Radim ležel v nemocnici a myslel na nás v modlitbě. Organizačně jej skvěle zastoupila farní rada, která s misionáři spolupracovala na zajištění přípravy a průběhu celé akce.

Termín duchovní obnovy vyšel zrovna na jarní prázdniny, čehož někteří využili k potřebné rekreaci na horách, jiní zase měli více času na ranní i večerní program misií. Svoji účast ohlásila i ČT, která připravuje dokument o naší kongregaci redemptoristů. Podmínky pro konání misií ve farnosti byly jedinečné. Setkávali jsme se po devět dní převážně ve vytápěném farním kostele, který bych označil za nejteplejší v EU, takže P. Tomáš mohl při mši bez obav odložit běžně používané rukavice a P. Jiří zase nemusel ničím přikrývat svoji rostoucí pleš na hlavě.

V této tradiční a živé farnosti jsme se setkávali jak s věřícími, kteří chtějí jít ve víře dál a opravdu žít v osobním vztahu s Bohem, tak i s těmi, kteří si na víru jen hrají - obvykle během nedělních bohoslužeb. Mnohokrát jsme se spolu s farníky pokoušeli nalézt odpověď na otázku, jak to je s naší vírou v Ježíše a praktickým životem? Těžké dilema tu má zvláště mládež, která je opravdovou ozdobou farnosti a často se tu i pěkně zapojuje do různých aktivit. Žel někteří žijí „dvojí“ život a s přehledem, bez uzardění, berou po léta vše, co svět a život nabízí. Navíc, jak se zdá, nejde jen o výjimky. Rodiče a prarodiče se tím sice někdy trápí, ale utěšují se alespoň myšlenkou, že své děti tzv. „naučili“ chodit do kostela. Jenže jaký mají vztah ke Kristu? Může jim Bůh ještě mluvit do života? Je to vůbec víra? Co předají svým vlastním dětem či lidem, kteří Krista nepoznali?

Misie ve Svatobořicích-Mistříně jsou za námi, dojmů máme všichni plno, to je dobře. Nyní nezbývá, než zkusit pozvat Pána Ježíše do svého praktického života, rodiny, práce, do svých plánů i do soukromí. Snažili jsme se farníky povzbudit v tom, že není nad život v pěkném osobním vztahu s Ježíšem. A jak na to? Radí nám sám Ježíš, když říká: „Kdo mne miluje, bude zachovávat má přikázání“. Ne snad ze strachu, zvyku či jiných důvodů, ale jednoduše z lásky, po které všichni tak toužíme, a kterou Mu přitom tak často dlužíme.       

Dne 3.3.2009, P. Waściński & P. Šindelář

P.S. Zprávu je třeba chápat jako osobní svědectví misionářů, ne jako celkové hodnocení farnosti. Chcete-li, napište nám svůj komentář, jak jste prožívali svojí duchovní obnovu.  

Fotogalerie:

http://lidovemisie.cz/index.php/cs/fotogalerie/category/59